Povídka z almanachu Obce spisovatelů Duše plné slov
Mecenáši vymřeli, sponzoři se proměnili
Když jsem před několika lety vydával svou první knihu pohádek, naivně jsem se domníval,
že nebude těžké sehnat dva či tři sponzory, kteří svou pomocí přispějí k tomu, aby se kniha dostala ke čtenáři za rozumnou cenu. Záhy jsem ale zjistil, že pokud nejsem hokejista, dlouhonohá bruneta odhodlaná rozepnout přeplněnou blůzku před objektivy fotoaparátů, bulvárními časopisy na bujarých večírcích vypěstovaná celebrita nebo politik s plnými ústy žvástů, nedostanu od nikoho ani floka.
Kam se poděli velkorysí lidé typu starořímského diplomata Gaia Cilnia Maecenata, který nezištně podporoval družinu básníků, neb je považoval za pýchu národa, a podle jeho jména vzniklo ono slovo mecenáš, císaře Rudolfa II., jenž si pěstoval umělce, vynálezce, ale i šarlatány a podvodníky, či architekta Josefa Hlávky, díky němuž vznikla Československá akademie věd a umění, Hlávkova kolej poskytující ubytování chudým studentům či překlady Shakespearova díĺa. Dnes už mecenáši neexistují, zbyla po nich snad jen staroměstská restaurace U Mecenáše, kde ale ceny opravdu mecenášské nejsou.
Zůstali sponzoři. Aby však nějaký sponzor podpořil jakýkoliv kulturně-společenský projekt, očekává za to protislužbu. Pokud možno s větším finančním profitem, než byla vložená částka. Poskytne tedy rád desetimilionové částky na volební kampaně, vždyť poslanci mu vděčnost vyjádří při "porcování medvěda" z části státního rozpočtu, ministři dohodí lukrativní zakázky, politické strany budou potřebovat reklamní kampaně, z nichž něco "kápne"... Miliony vložené do hokejového klubu se vrátí, neboť reklama firmy na mantinelu se v průběhu přenosu utkání stokrát objeví na televizní obrazovce. No a se "slávou" hvězdiček na barevných obálkách časopisů či v bulvárních televizních pořadech uváděných dalšími uměle vyprodukovanými a na plastické chirurgii vylepšenými celebritami se sveze i jejich sponzor.
No a co v tomto srovnání znamená nějaká knížečka pohádek s obrázky pro děti, které se teprve
učí číst? Stačilo by na ni sice pár tisícovek, ale co z toho?
Onehdy jsem se díval na televizi a konečně mi to došlo. Oslovuji-li s prosbou o sponzorství lidi, jsem úplně vedle. Jenže když já jsem chodil do školy, učili jsme se pouze ruštinu. Angličtina přišla dlouho po nás, jazyky spotřebního zboží až kdo ví kdy. Ano, jazyky spotřebního zboží. Ty bych potřeboval umět, abych se dohovořil s případnými sponzory. Vždyť v současné době už neexistují mecenáši, ale ani sponzoři z masa a kostí. Dnes a denně slyšíme z reklam: Sponzorem pořadu je... chytrá žehlička... tento pořad vám přináší napínavá rodinná hra Ubongo... sponzor tohoto pořadu se skládá z tvarohu, smetany a vaší fantazie.
To už mi moje fantazie nebere. Ještě bych asi rozdýchal, když pořad sponzoruje becherovka, ale aby byla sponzorem optimální půjčka od Komerční banky, to už mohu na financování svých pohádek úplně zapomenout. A když slyším: tento program vám přináší Stopex, lék na suchý kašel, jsem rozhodnut se na žadonění o sponzoring vykašlat. Suše.