Vážený pane Řehounku, když jsem v loňském roce navštívil bývalý vojenský prostor v Mladé, řekli mi místní o Vaší knize Osudové okamžiky. Bohužel nebyla k sehnání. Proto jsem uvítal její druhé vydání. Koupil jsem si ji při veletrhu Regiony, bohužel jsme se snad o půlhodinu minuli, takže ji, lituji, nemám od Vás podepsanou. Již po cestě vlakem domů jsem se do knihy se zaujetím začetl a nebýt upozornění spolucestujícího, že už jsme v Jihlavě, asi bych ani z vlaku nevystoupil. Druhý den jsem zbylých deset stránek dočetl. Nejsem zvyklý chválit, obyčejně hledám v knihách nedostatky, chyby a omyly, ale Vaší knize nemám co vytknout a Vám za ni upřímně děkuji. Skvělé dílko a, domnívám se, že si právem zasloužilo udělení Ceny Miroslava Ivanova.