Již osmnáctý ročník Hrabalova Kerska proběhl v sobotu 21. května 2016. A znovu jsme si mohli říci, že umíme zařídit, aby svítilo slunce. To na modré obloze i to v duších všech účastníků, kterých se opět sešlo tolik, že zahrada Lesního ateliéru Kuba takříkajíc praskala ve švech.
Ale začněme desátou hodinou ranní. Ve stejnou dobu totiž vyplula z nymburského Přístavu pod hradbami do Kerska zcela zaplněná výletní loď Blanice, ze Zálabí od posezení U Tří koček před vilou Hrabalkou vyjela hrabalovská cyklojízda do Kerska, kam právě dorazil z Nymburka autobus, jehož pasažéři měli již za sebou zastávku na hradišťském hřbitově, kde byla se vzpomínkou na Bohumila Hrabala položena na jeho hrob kytice, a od Svatojosefského pramene vystartovali pochodníci na procházku Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád. Ty tentokrát doprovázel velký znalec kerských pamětihodností Václav Kořán.
Po poledni začala na jevišti v zahradě Lesního ateliéru hrát kapela ToJo Band, zavonělo pečené sele a další občerstvení, začalo pěnit nymburské Postřižinské a zavládla dobrá nálada.
Ve výstavní síni ateliéru bylo možné si prohlédnout mimořádně zajímavou výstavu O zaniklé vesnici Kří, kterou ve spolupráci s Polabským muzeem v Poděbradech připravil Bronislav Kuba.
Prvním účinkujícím hostem, jenž zavzpomínal, jak jinak, na Bohumila Hrabala, byl hrabalolog a literární vědec Radko Pytlík. Divadelní spolek Hálek sehrál dvacetiminutovou ukázku z dramatizace Slavností sněženek. Další kapelou byl báječný Second Band Acoustic z Rokycan, jenž překvapil dvěma písněmi inspirovanými Hrabalem a Kerskem. Dalšími hosty, které spojoval film Obsluhoval jsem anglického krále, byli kameraman Jaromír Šofr, představitel generála Pavel Nový a Tonya Graves. Ta, roztomile komolenou češtinou, zavzpomínala na svoji mužskou nemluvící roli habešského císaře a pak zazpívala několik písní ze svého repertoáru, jimiž diváky neuvěřitelně rozehřála. Svoje vystoupení ukončila prohlášením, že „Kersko je nejlepší!“
Další hálkovská ukázka z Harlekýnových miliónů předznamenala křest knihy Jana Řehounka Jak šly nymfy do důchodu, která pojednává o vzniku knihy Bohumila Hrabala Harlekýnovy milióny. Druhá křtěná kniha je mimořádná. Jde o vydání rané sbírky veršů Bohumila Hrabala Ztracená ulička, ovšem ve dvojjazyčném česko-německém provedení – Das verlorene Gässchen. Křtu se zúčastnila rakouská překladatelka Maria-Hammerich Mayer, která, pro srovnání jak zní hrabalova poetika v němčině, přečetla báseň Nachttag – Den v noci, Honza Řehounek v češtině. Jako potvrzení, že Bohumil Hrabal je světovým spisovatelem, se kmotry knihy stali slovenský spisovatel Peter Pačaj a polská bohemistka Martyna Szczerbiňska.
Když už nikdo nedoufal, že přijede avizovaný režisér Jiří Menzel, objevil se. V doprovodu pejska. „To bych vám přece nemohl udělat, když jsem to slíbil,“ usmíval se. Z jeviště pozdravil diváky a pak se trpělivě podepisoval a fotografoval kde s kým.
Opět se potvrdilo, že Bohumil Hrabal má obrovské množství příznivců, kteří na něho vzpomínají, že jeho tvorba je stále živá a že Kersko má své neopakovatelé kouzlo.