Příběh legionáře: v zavšivené košili a se šrapnelem v těle kolem světa
Po desetiletích objevené zápisky legionáře Rudolfa Sergeje Řehounka zpracoval jeho prasynovec Jan Řehounek do strhujícího příběhu účastníka bitvy u Zborova, obyčejného vojáka – rozvědčíka z bojů na transsibiřské magistrále i z cesty kolem světa přes Japonsko, Spojené státy a Francii po návrat do vlasti. Od známých legionářských knih – Kratochvíla, Medka, Gajdy a dalších vysokých důstojníků – se liší pohledem vojáka, který se plazil blátem, spal na zemi či ve vagónech plných štěnic, zranění si léčil v tyfových špitálech, po sibiřské magistrále šel před ešalony pěšky s puškou v ruce, aby ji zbavil protivníků z řad bolševiků, bělogvardějců i zločineckých band, jemuž zůstal kus šrapnelu od Zborova v těle až do smrti. Doplněno řadou fotografií.
Vážený pane Řehounku,
koncem září loňského roku jsem si u Vás objednal publikaci - Příběh legionáře. Konečně se mi po delší odmlce podařilo najít volnou chvíli k četbě. Tuto knihu jsem přečetl jedním dechem. Osobně se tématikou československých legionářů, zejména těch z Frýdecko-Místecka, zabývám již pár let, a proto jsem velmi uvítal možnost rozšířit svůj obzor o další vzpomínky na sibiřskou anabázi. Vydat tuto práci byl velmi zasloužilý počin, za který by na Vás byl prastrýc právem jistě velmi hrdý. Celý příběh je psán poutavým a neskutečně vtahujícím slohem, který je navíc vhodně doplněn obrazovým materiálem. Text postihuje jednu z donedávna opomíjených kapitol československých dějin moderní doby a to od mobilizace až po návrat do svobodné vlasti. To vše je líčeno očima „řadového“ poddůstojníka, jež věnuje pozornost nejen bojovým scénám, ale květnatě sděluje čtenáři jeho vlastní dojmy z Ruska během první světové války. Neomezuje se ovšem pouze na ně, ale vtipně komentuje také život československých dobrovolníků. Velmi zajímavou pro mě byla zejména třetí kapitola o jeho „pobytu“ v ruském zajetí, která rozšířila mé povědomí o zacházení s našimi zajatci a jejich životě v zázemí „nepřítele“. Rovněž obšírné pojednání o zbězích z řad československého vojska na Rusi k Rudé armádě jsem doposud v takovém rozsahu ve vzpomínkách legionáře nezaznamenal. Dále autentické popisy nelidského běsnění bolševiků na legionářích i civilním obyvatelstvu jsou dech beroucí (s. 67,68,86).
Ing. Petr Maršálek
Kniha Příběh legionáře se stala podnětem pro zastupitele města Mimoň k odhalení pamětní desky Rudolfu Sergeji Řehounkovi na domě v němž žil.
Páně Řehounkovu knihu ve své knihovně mám. A opatruji ji pečlivě. Věnoval mi ji sám autor. Mohu potvrdit, že se jedná o mimořádné dílo, a to hned z několika hledisek. Za důležité především považuji spisovatelský um autora a jeho kvalifikovanou a objektivní badatelskou práci s archiváliemi, a pak také neotřelý pohled z jiné stránky bojiště a dějů. Jsme obvykle zvyklí číst memoáry, psané renomovanými “ohvězdičkovanými” vojevůdci, kteří v bitvách zvítězili nebo naopak své vojáky dovedli k porážce. “Příběh legionáře” je v tomto ohledu zcela jiný. Umožňuje nám doplnit náš pohled na celkem známé a často již popsané válečné i politicko-společenské jevy netradičně. Knihu vřele doporučuji k přečtění.
PhDr. Milan Richtermoc na stránkách CzechFolks Plus