V úvodu představení říká Smrtka:
Říkáte si zajisté,
co tady má co smrtka zubem klapat,
když i vzdělanci a politici
těžko mohou chápat,
běh dějin v obci naší Kovanice,
kde jedním dechem lidé říkali si:
Všechno je super, ale už nikdy více.
Však vězte, milí lidé, sousedé a děti,
důvod to má, že s vámi tady budu dováděti.
Smrt totiž jediná je pravdy zárukou,
nesedá s vámi v hospodě, nebere úplatky pod rukou.
Já svolala jsem na den dnešní,
dávné nebožtíky, což se může jevit směšný,
leč potřeba je, by z nich každý jeden,
objasnil nám, jak běh dějin tudy běžel,
a jak občané tu žili,
řekneme si právě v téhle chvíli.
Nuže, představím vám nyní:
Jan Chvalovský, zeman a rytíř,
k nám ze šestnáctého věku pílí,
Kateřina Richterová, hraběnka a osvícená dáma,
a s ní klaní se tu obyčejná ze vsi bába.
Farář a učitel, s nimi v ruku v ruce rabín-kohen.
Z doby po únoru soudruh se sem blíží honem,
s ním pak pionýrka v šátku,
přeříká nám tady školní látku.
Současníkem ukončíme tenhle průvod,
že je tady, máme k tomu rovněž důvod.
Nejdřív dáme slovo k vyjádření,
urozenému rytíři z Kovanic a Ledec,
nikdo důstojnější tu mezi námi není.