Z Knihy osobností jsme vybrali rodinu spisovatele Bohumila Hrabala:
Hrabal Bohumil, JUDr.
* 28. 3. 1914 Židenice u Brna
U 3. 2. 1997 Praha
Prozaik.
Narodil se jako nemanželský syn Marii Kiliánové a první roky byl vychováván v Brně – Židenicích u babičky a dědečka Kiliánových. V lednu 1918 se přestěhoval k rodičům do Polné. S matkou a Františkem Hrabalem, který ho v roce 1916 adoptoval, žili od roku 1919 v Nymburce, kde byl jeho nevlastní otec správcem a posléze ředitelem pivovaru. Roku 1924 se k nim přistěhoval otcův bratr Josef (Pepin), jedna z výrazných postav Hrabalovy literární tvorby. V Nymburce Hrabal vychodil obecnou školu a státní reálku (1934). Dále studoval na Právnické fakultě UK v Praze. Později prošel různá zaměstnání, naposledy jako výpravčí v Kostomlatech nad Labem. Vrátil se do Prahy a dokončil studia práv (JUDr., 1946). V roce 1950 se natrvalo přestěhoval do Prahy – Libně. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Řada jeho knih vznikla v Kersku, kde měl spisovatel od roku 1966 chatu a kam jezdil prakticky až do konce svého života (informační tabule je nainstalována péčí města Nymburka před původní chatou č. 0274). Podle jeho próz vznikla řada filmů a divadelních her. Významná byla spolupráce s Jiřím Menzelem na filmech Ostře sledované vlaky (1966), odměněn Oscarem; Skřivánci na niti (1969), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983). Řada Hrabalových próz se dočkala divadelního zpracování: Ostře sledované vlaky (1966), Pábení (1970), Postřižiny (1977), Něžný barbar (1981), Obsluhoval jsem anglického krále (1989) a další. Některá jeho díla se vztahují k Nymburku (Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny, trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky). Ve Vlastivědném muzeu v Nymburce je od 28. března 1999 otevřena stálá expozice o životě a díle Bohumila Hrabala. Ještě za jeho života se mu dostalo mnohých ocenění, např. 1968 - Cena americké filmové akademie (Oscar) za nejlepší zahraniční film roku 1967 (Ostře sledované vlaky), 1969 – Cena svazu českých spisovatelů v oboru filmového scénáře za scénáristický přínos nové vlně české kinematografie. 1992 – převzal v Praze francouzské vyznamenání Rytíř umění a písemnictví, 1993 – Cena Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky, 1996 – převzal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Pamětní deska na pobyt spisovatele v Nymburce je umístěna v pivovaru, „ve výšce, kam čůrají psi“, tak, jak si to Bohumil Hrabal přál.
Čestné občanství města Nymburka bylo Bohumilu Hrabalovi uděleno zastupitelstvem města v roce 1991 za významnou uměleckou činnost u příležitosti 77. narozenin.
Hrabal František („Francin“)
* 17. 11. 1889 Konice u Prostějova
U 5. 6. 1966 Nymburk
Sladovník, účetní, správce a ředitel nymburského pivovaru, Francin z Postřižin.
Byl nejmladším synem Františka a Josefy Hrabalových. Vyučil se sladovníkem v konickém pivovaru. Poté zřejmě studoval pokračovací školu. V roce 1914 nastoupil v Polné na místo příručího v sodovkárně svého strýce Františka Janků a po roce se stal hlavním účetním v tamním pivovaru. Dne 7. února 1916 se v Polné oženil s Marií Kiliánovou (zda se znali již dříve, nebo se seznámili až tady, není známo). Dne 25. září 1917 se jim narodil syn Břetislav. To s nimi již deset měsíců v Polné žil nemanželský Maryščin syn Bohumil, jehož si 26. prosince 1916 Francin Hrabal vzal za vlastního a písemným prohlášením mu dal příjmení Hrabal. Na začátku srpna 1919 se Hrabalovi stěhují do Nymburka, kde Francin dostal místo účetního v pivovaru a po deseti letech se stal jeho správcem. Patřil mezi přední osobnosti ve městě, byl členem a mecenášem celé řady spolků. Po roce 1948 byl akčním výborem Národní fronty v pivovaru na krátkou dobu zbaven funkce správce, ale pro svoje schopnosti je vzápětí jmenován ředitelem – tuto funkci vykonával až do roku 1952. V literární práci svého adoptivního syna se stává předlohou postavy Francina.
Hrabal Josef („Pepin“)
* 23. 8. 1882 Konice u Prostějova
U 21. 3. 1967 Lysá nad Labem
Obuvník, dělník v pivovaru, pábitel – hrdina literárních příběhů Bohumila Hrabala
Narodil se jako první ze čtyř dětí Františka a Josefy Hrabalových. Vyučil se v roce 1900 obuvníkem a pracoval jako švec a dělník v pivovaru v Konici. V roce 1924 přijel do Nymburka za svým bratrem Francinem „na čtrnáct dní“ a zůstal až do konce života. Pracoval v nymburském pivovaru jako sladovnický dělník. Svým chováním a téměř nepřetržitým spontánním a mnohdy i zmateným povídáním se stal pro Bohumila Hrabala předobrazem pro literární postavu strýce Pepina. Zemřel v domově důchodců v Lysé nad Labem. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu na nymburském hřbitově a v květnu 1974 byla přenesena do nového rodinného hrobu na hřbitově v Hradištku.
Hrabalová Marie („Maryška“, rozená Kiliánová)
* 4. 1. 1894 Brno - Židenice
U 10. 2. 1970 Nymburk
Divadelní ochotnice, matka Bohumila Hrabal, Maryška z Postřižin.
Narodila se v Brně – Židenicích, kde se jí 28. března 1914 narodil nemanželský syn Bohumil. Na konci roku 1915 přijala místo pomocné účetní v pivovaru v Polné. Dne 7. února 1916 se provdala za Františka Hrabala a 25. září 1917 se jim narodil syn Břetislav. Po svém příchodu do Polné hrála s polenskými ochotníky divadlo a do souboru přivedla i Francina. Hrála téměř ve všech představeních. Do divadelního dění se zapojila i v Nymburce, kam se s celou rodinou v roce 1919 přestěhovali. V divadelním spolku Hálek patřila k nejaktivnějším a nejlepším. Přezdívali jí „nymburská Andula Sedláčková“. Již po osmi letech své nymburské divadelní činnosti oslavila ve hře „Vějíř lady Windermerové“ své 100. představení, za čtvrt století jich sehrála víc než šest stovek. Stala se předobrazem Maryšky v Postřižinách a objevila se i v další literární tvorbě svého syna Bohumila Hrabala, např. „Městečko, kde se zastavil čas“ či „Harlekýnovy milióny“.