„Na všechna naše setkání vzpomínám jako na vzácné chvilky strávené se skvělým a moudrým člověkem!“
BOHUMIL HRABAL OČIMA JANA ŘEHOUNKA
Na jaře letošního roku jsme si připomněli 100 let od narození Bohumila Hrabala. “Hrabalovský rok” se nám pomalu končí, a tak se naskýtá příležitost ohlédnout se. Jedním z povolaných je nymburský znalec života a díla “pábitele” spisovatel, nakladatel a organizátor Jan Řehounek.
- Znal jsi se osobně s Bohumilem Hrabalem. Jak na ona setkání vzpomínáš?
První moje vzpomínka na pana Hrabala je z mého dětství. Přímo naproti Hrabalovům na nymburském Zálabí bydlel můj kamarád Pepíček. Když pan Hrabal přijížděl v sobotu odpoledne z Prahy k rodičům, brával si na vodítko bernardýna Nelsona a chodil s ním na procházku podél Labe. My jsme se s Pepíčkem chytili psa za chlupy a šli na procházku s nimi. Pan Hrabal nám vždycky něco vypravoval, sice už si nepamatuji co, ale velmi nás to bavilo.
Další naše setkávání se odehrávala až v Kersku. Tehdy jsem také napsal pro okresní noviny rozsáhlý článek o vztahu Hrabala k Nymburku a Nymburka k Hrabalovi a jel jsem za ním, aby mi ho autorizoval. To rezolutně odmítl, ale strávil jsem s ním celé odpoledne – povídali jsme si. Když jsem od něho odjížděl, věděl jsem, že článek v novinách je málo a začal jsem psát knížku Bohumil Hrabal a jeho městečko, kde se (bohužel) nezastavil čas. Než jsem ji dokončil, odletěl na křídlech holubů – vyšla až po jeho smrti.
Na všechna naše setkání vzpomínám jako na vzácné chvilky strávené se skvělým a moudrým člověkem.
- K čemu se z jeho tvorby nejraději vracíš?
Jeho knížky jsem četl už od poloviny šedesátých let, ač jsem jim v té době ještě zcela nerozuměl. Postupně jsem se k nim vracel a stále vracím, protože v nich nacházím stále něco nového, zajímavého, aktuálního. K nejoblíbenějším patří, jak jinak, “naše” nymburská trilogie: Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny. Harlekýnovy milióny jsou pro mne to nejlepší, co napsal. V letošním roce jsem se pokusil je zdramatizovat – nymburští divadelníci je s úspěchem uvedli v Nymburce a v Praze, chystají se s nimi na přehlídku Ostře sledovaná Hrabalova Polná.
- Jak si připomnělo výročí město Nymburk?
V Nymburce jsme před lety, po jeho smrti, založili Klub čtenářů Bohumila Hrabala a stálou expozici v muzeu, pořádáme Hrabalovo Kersko a řadu dalších akcí. Již v loňském roce jsme oslovili všechna místa, kde Bohumil Hrabal žil či pracoval – Brno, Polná, Praha, Kladno, Dobrovice, Kostomlaty, aby se připojila k chystaným oslavám stého výročí narození. S výjimkou Kladna se všechna tato místa do oslav zapojila – uskutečnila se řada krásných akcí. Konkrétně v Nymburce to byla výstava v muzeu (souběžně se zrekonstruovanou stálou expozicí), výstava fotografií v knihovně, veřejná čtení, literární soutěž k Polabskému knižnímu veletrhu v Lysé nad Labem, vydání zajímavých knih, filmové projekce, muzejní noc s Hrabalem, divadelní představení, literární besedy.
Pro podzim ještě chystáme další knihu, několik divadelních představení a vysazení stromů pojmenovaných podle členů Hrabalovy rodiny.
- Jezdil opravdu Hrabal na kole, které je k vidění v městském muzeu?
Nejen kolo – skládačka - na němž jezdíval v Kersku do restaurace Hájenka, ale i jeho auto – cihlově červená fordka (krásně opravená a provozuschopná).
- Co tebe zaujalo na oslavách nebo naopak, co ti při nich chybělo?
Mám pocit uspokojení, že Hrabalova stovka přispěla k tomu, aby náš slavný autor nebyl zapomenut, že se rozhýbala i česká nakladatelství a vydala celou řadu Hrabalových knih a dokonce i knih o Hrabalovi, že na něj vzpomněla i spousta malých míst, většinou prostřednictvím veřejných knihoven, že zkrátka Bohumil Hrabal stále svou tvorbou žije mezi námi.
- Hrabalovi jsi věnoval loňskou literární soutěž v rámci Polabského knižního veletrhu. Jaká díla tě nejvíc zaujala?
Soutěž sice neobeslalo moc autorů, ale příspěvky byly velmi zajímavé. I když jsme samozřejmě udělili ceny, a myslím, že po právu těm nejlepším, ve sborníku v občasníku Nymburský pábitel jsme dali prostor všem. Ať si udělají obrázek sami čtenáři.
- Hrabal a kočky! Nakonec i já jsem napsal povídku “Zvláštní kocour Ferda”, kterou jsem Hrabalovi věnoval. Máš v zásobě nějakou veselou
historku s mistrem, třeba o kočkách?
Veselých historek moc nemám, ona ta naše setkání byla spíše zadumaná. Ale stále se mi vybavuje, jak tlupa koček úprkem utíká od chaty k autobusové zastávce, když pan doktor vystoupil z autobusu a již značně nejistým krokem bolavých nohou kráčel, aby je nakrmil grilovanými kuřaty, šunkou od kosti a slazeným kondenzovaným mlékem, jež předtím nakoupil na autobusovém nádraží Florenc.
Mimochodem, ta tvoje povídka o Ferdovi byla skvělá.
- Na závěr mi to nedá, hodně se spekuluje o smrti Bohumila Hrabala? Jaký je tvůj názor? Nešťastná náhoda? Sebevražda?
Odletěl na křídlech holubů.
Díky za rozhovor! VáclaV (Václav Franc)