V pondělí 9. června se tělocvična Základní školy ve Voticích na Benešovsku změnila v divadlo a žáci 3. C ne herce. Dopoledne pro všechny své spolužáky a odpoledne pro rodiče a veřejnost sehráli pohádkové představení Příhody hrnčíře Kuby a jeho přátel z kerského lesa.
„Před rokem se na mne obrátila paní učitelka Blanka Němečková, jestli bych neměl nic proti tomu, kdyby pro své žáčky připravila dramatizaci podle mých Pohádek z kerského lesa,“ vzpomíná nymburský spisovatel Jan Řehounek na počátky tohoto projektu.
Paní učitelce nejenže souhlas dal – kterého autora by nepotěšilo, že jeho texty žijí svým dalším životem, ale rovněž přislíbil spolupráci na scénáři.
„Základ dramatizace zpracovala paní učitelka, já jsem v něm udělal jen několik dílčích změn a doplnění. Po vzájemné dohodě jsem ale do pohádky dopsal texty šesti písniček, protože paní učitelka chtěla, aby si děti i zazpívaly,“ říká Jan Řehounek.
O muziku k písničkám požádala pana učitele Jiřího Sedláčka ze Základní umělecké školy ve Voticích.
„Vzal jsem to jako zajímavou výzvu. Něco podobného jsem ještě nekomponoval a jednoduché texty úplně samy vybízely ke zhudebnění,“ zaníceně vykládá absolvent skladby na pražské konzervatoři Jaroslava Ježka.
O tom, že se mu hudba povedla, svědčí především fakt, že dětští interpreti zpívali písničky s neobyčejnou chutí a radostí. Hudbu pan učitel nahrál s malým orchestrem žáků ZUŠ, ale při představeních se k nahrávce připojilo sedm malých muzikantů na živo a sedmičlenný vokální soubor.
Nervozita před představením si nezadala s předpremiérovou atmosférou ve velkých divadlech. S tím rozdílem, že tady herci plnili i funkce inspicientů a kulisáků, dokonce si všechny rekvizity a kulisy si vyrobili sami. Hlediště se zaplnilo do posledního místečka a ač diváky byly neposedné děti, rozhostilo se úžasné ticho, do něhož nastoupily dvě desítky devítiletých divadelních umělců.
Začal se odvíjet příběh hrnčíře Kuby, který se svými přáteli lidskými i z říše pohádkové vystrojí svatbu vodníkovi, pochytá bandu loupežnického hejtmana Sakrapráce, potrestá pana knížete za to, že jim chtěl vzít studánku s dobrou vodou, zachrání lesní vílu, aby se s ní v závěru oženil. „Je to velká sláva, Kuba se nám žení, Janinka se vdává...“ zpívají a pohádka končí.
„Bylo to senzační, moc mě to bavilo!“ prohlásil po premiéře Dan Stárek, představitel vodníka Žblabuňky, který mimochodem odvedl jeden z nejlepších výkonů.
Celá historie na první pohled jednoduché akce se jeví jako běžná epizoda ze života jedné školy. Skrývá se za ní ale neobyčejné množství práce jak dětí, vždyť příležitost dostaly všechny, dokonce i fyzicky handicapovaný Vláďa Šovkoplas, jenž si zahrál zbrojnoše, tak učitelů, kteří se jim ve svém volném čase věnovali. Ne v každé škole tomu tak je, proto si ta votická zaslouží obrovské poděkování.
Zbývá jen dodat, že po premiéře a první repríze už má soubor votických „třeťáků“, po prázdninách už „čtvrťáků“, nabídky na další tři představení v září.
„Možná by stálo za to, kdyby se pohádky chopil nějaký soubor dospělých,“ domnívá se autor hudby.
