V nymburském deníku vyšel 19. září 2015 on-line rozhovoz z předcházejícího dne (13- 14 hodin).
On-line rozhovor se spisovatelem Janem Řehounkem
DOTAZ: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli neuvažujete o obnově Polabských listů, nebo jiného regionálního týdeníku..nebo deníku. Zdá se mi, že úroveň současných regionálních novin je na velmi slabé úrovni. Co třeba internetové noviny? Připadá mi, že za Vaší éry coby redaktora místních novin, byla jejich úroveň podstatně vyšší.
ODPOVĚĎ: Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Doba se mění a navíc jsem už v důchodu.
DOTAZ: Dobrý den, pane Řehounku! V naší rodině máme moc rádi Vaše pohádky. Chystáte další vydání? Děkuji
ODPOVĚĎ: Jsem rád, když se moje knížky líbí, zvláště pak dětem. V závěru roku jsem vydal pohádky Hemžílci z lesa Bludníku - jsou v prodeji. Opakovaně dostávám otázky, proč nejsou v prodeji na loučeňském zámku - nabízel jsem jim je, ale neprojevili zájem.
Samozřejmě pracuji na dalších, ale kdy budou k vydání, zatím nejsem schopen slíbit. Je to otázka finančního pokrytí tisku.
Mám hotovou knížku "železničářských" pohádek Pohádky nepohádky mašinky Lízy, rozpracované pohádky z Křinecka a náměty na další.
DOTAZ: Jak jste začal se psaním? Vím jen, že jste byl v Týdeníku Nymbursko. Ale co tomu předcházelo?
ODPOVĚĎ: Odjakživa jsem byl psavec, ale k nějakému publikování a vydávání knížek nebyly podmínky. Po revoluci jsem si řekl, že nastala chvíle, kdy si každý může psát, co chce, a napsal jsem svoji první knížku Pověsti z Kaplanky. Její úspěch mne "nakopl" k dalšímu psaní. No a moje poslední knížka Eliška Přemyslovna a krvavý mord v městě Nymburce je dvaatřicátá.
DOTAZ: Dobrý den, prý jste se setkal s Bohumilem Hrabalem. Můžete o tom napsat, jak a kde k tomu došlo a o čem jste si povídali? Děkuji
ODPOVĚĎ: Poprvé jsem se s Bohumilem Hrabalem setkal jako osmiletý kluk - ještě s jedním kamarádem jsme se chytili za chlupy jeho bernardýna Nelsona a šli jsme s ním na procházku. A pan Hrabal nám cosi vyprávěl, bohužel si už nepamatuji co, ale velmi nás to bavilo. Pak jsem ho po letech několikrát navštívil v Kersku a byl to právě pan Hrabal, kdo mne povzbudil k mému dalšímu psaní.
Při každém našem setkání jsme si povídali o Nymburce. I když jsem kdykoliv začal o něčem jiném, on po chvíli opět stočil řeč na svůj milovaný Nymburk.
DOTAZ: Dobrý den, zajímalo by mě, jak jste nashromáždil tolik historických informací, které jste použil do svých knížek. A kolik už jste jich vlastně napsal? A nechystáte se třeba začít i s jiným žánrem, třeba krimi příběhy? Děkuji
ODPOVĚĎ: Dobrý den, Markéto. Celý život jsem se zájmově zabýval historií svého milovaného Nymburka, ale i regionu. Možná i proto je moje tvorba věnovaná především literatuře faktu a konkrétně Nymburku a Nymbursku. Protože ale literatura faktu je velmi náročná disciplína - jsou to desítky a stovky hodin strávených nad literaturou a v archivech, tak abych se z toho "nezcvoknul", věnuji se i jiným žánrům. Proto píšu pohádky a povídky. Dvě poslední knížky jsou částečně zaměřené na "krimi", i když historickou. V novele Eliška Přemyslovna a krvavý mord v městě Nymburce jde o historickou detektivní zápletku z Nymburka v roce 1310. V románu Ve znamení leknínového květu se vracím k příběhu svého dědečka za druhé světové války. Tento román vyšel jako e-kniha. I když tomuto formátu moc nefandím, ale zdá se, že o e-knihy je u čtenářské veřejnosti zájem.
DOTAZ: Nestýská se Vám po novinařině? A zajímalo by mne, jak ji vidíte dnes, s odstupem let, kdy jste přešel "na volnou nohu". Děkuji
ODPOVĚĎ: Milá paní Jínová. V prvních týdnech a měsících se mi stýskalo. Ale já jsem to měl vždycky tak, ať jsem dělal, co jsem dělal, že jsem se tím nechal zcela pohltit. A tak to bylo i v mém dalším zaměstnání na výstavišti v Lysé nad Labem. Navíc jsem od novinařiny neodešel zcela. Na výstavišti jsem vydával Výstavní noviny, v Klubu čtenářů Bohumila Hrabala jsem dělal a dosud dělám Nymburský pábitel, pro Společnost přátel starého Nymburka Kaplanku, občas spolupracuji s Českým rozhlasem, s měsíčníkem Biblio, sem tam přispívám i do dalších periodik. A píšu si a sám vydávám knihy. A zase to všechno se snažím dělat na sto procent.
DOTAZ: Dobrý den, je možné se ještě přihlásit do Klubu čtenářů Bohumila Hrabala? Pokud ano, co pro to mám udělat. Mám Hrabalovy knížky moc ráda a když už nežije, chtěla bych mu vzdát poctu alespoň tímto způsobem...
ODPOVĚĎ: Dobrý den, paní Fárová. Klub čtenářů Bohumila Hrabala je otevřený spolek pro všechny milovníky díla i osobnosti tohoto velkého spisovatele. Zastavte se v nymburské knihovně, děvčata Vás nasměrují, a vyplňte přihlášku. Pak budete pravidelně informována o akcích Klubu a budete dostávat Nymburský pábitel. Těším se na setkání při první akci Klubu čtenářů Bohumila Hrabala.
DOTAZ: Dobrý den, vyšly knihy od Vás, nebo např. pana Plavce, také jsou občas výstavy fotografií, ale pro mě, jako rodilého nymburáka je to stále stejné. Hradby, náměstí, jez, most a pod. Ale co historie podniků( družstvo ve Zbožské ul, Likérka, továrna v Jankovicích) rád bych se dověděl, jak vznikly domky v ulici V Zahrádkách, Vagonka a pod, zda to mělo souvislost s nějakým podnikem. Dále fotografie a události 50 a 60 let. Pozorovatelny(bunkry) v okolí města a spousta dalšího možná všedního, co možná není zajímavé pro turisty a proto opomíjené... Děkuji Zdeněk
ODPOVĚĎ: Zdeňku. Je samozřejmé, že mezi veřejností je spousta nezodpovězených otázek a otevřených témat z historie našeho města. Bohužel se všechny nevejdou do jedné, ale ani třeba do desítky knih. Velmi rád bych takové otázky zodpovídal, ale problém je v tom, že vydání knihy je finančně velmi náročná záležitost, takže se rovná téměř zázraku, když se takovou knihu podaří vydat. Město Nymburk vydávání knih s místní tématikou velmi štědře podporuje, v porovnání s mnoha, možná i většími městy. Financovalo například knihu Pamětní desky, památníky a nápisy v Nymburce, kterou jsme napsali spolu s Pavlem Fojtíkem a Jiřím Černým. V současné době mám připravené volné pokračování: Sakrální a votivní drobné stavby, sochy a křížky v Nymburce. Budou-li peníze na její vydání, může se veřejnost těšit na zodpovězení další řady otázek.
DOTAZ: Mám ještě jeden dotaz, pane Řehounku. Jak vidíte dnešní novinářskou práci, která je velmi uspěchaná a není na ni tolik času, jako za Vašeho působení v Týdeníku Nymbursko nebo v Polabských listech? Věříte, že se splní to, co mnozí předpovíají, že úplně zmizí papírová podoba novin a budeme muset zpravodajství číst pouze na webu? Děkuji
ODPOVĚĎ: Pravda je, že doba je stále uspěchanější a povrchnější. Je to škoda. Moje základní ambice v Nymbursku i v Polabských listech, a myslím, že ji vzali za své i mí tehdejší kolegové, bylo to, aby se v novinách objevovaly zprávy i z těch nejmenších obcí okresu. Bylo to časově velmi náročné, ale dodnes mi lidé při setkáních říkají, že to velmi pozitivně vnímali.
Vůbec se nedomnívám, že by papírové noviny zanikly. To stejné je i s knihami. Když vznikla televize, mnozí tvrdili, že to má film spočítané. No a vidíte, není to pravda.
Otevřít si zpravodajství na internetu je něco úplně jiného než si třeba ve vlaku listovat novinami, všechny elektronické čtečky světa nemohou nahradit ten okamžik, kdy si čtenář sedne do lenošky a otevře papírovou knihu.
DOTAZ: Dobrý den, zajímalo by mě trošku z Vašeho životopisu. Kde a kdy jste se narodil, do jaké rodiny a jké máte za sebou školy a zaměstnání. Spisovatelem se člověk asi jen tak nenarodí... Děkuji.
ODPOVĚĎ: Vážený pane Frantzi. Spisovatelem se skutečně člověk nenarodí a já si dokonce myslím, že dosud nejsem úplně tím pravým spisovatelem. Kdybych si to nadutě myslel, museli by se mí milovaní spisovatelé Hrabal, Hašek, Vančura, Kundera, Lustig, Kubátová a řada dalších obracet v hrobě. Já pocházím z rodiny, kde se ani moc nečetlo, ale rodiče nic neměli proti tomu, že jsem já četl naprosto náruživě. Prošel jsem řadu zaměstnání - jak říkal Hrabal, ušpinil jsem si ruce řadou profesí - a domnívám se, že tato škola života byla pro mé psaní velmi důležitá.
DOTAZ: Dobrý den, máte děti? A potatily se? Zajímá mě, jak to v rodině takového člověka jako jste vy vypadá, jestli se třeba zlobíte na manželku, když večer sedíte u počítače a ona se vám snaží něco říct a tím vás vytrhne ze soustředění. Já to totiž moc dobře znám...
ODPOVĚĎ: Děti mám dvě, kluka a holku. Syn je kantor na gymnáziu, dcera speciální pedagog. Syn publikuje v odborné literatuře. Ale do šuplíku si píše i nějaké drobné věci - především pro děti.
Večer mne manželka vytrhout ze psaní nemůže, protože já píšu jen ráno. Jsem totiž ranní pták, večer jsem intelektuálně k nepotřebě.
DOTAZ: Dobrý den! Máte jako spisovatel svá oblíbená slova, která používáte? čeština je hodně variabilní jazyk...
ODPOVĚĎ: V oblibě mám slova, která se v současné době bohužel už moc nepoužívají, archaismy ap.
DOTAZ: Pane Řehounku, vaše pohádky jsou moc hezké. Viděl jste někdy na vlastní oči nějakého skřítka? :-)
ODPOVĚĎ: Skřítkové žijí všude kolem nás. Jen se musíme umět dívat. Já sám jsem někdy takový skřítek.
DOTAZ: Ahoj, Honzo. Mohl bys mi sdělit, jak a kde se prodává Tvoje poslední kniha Eliška Přemyslovna?
ODPOVĚĎ: Kniha Eliška Přemyslovna a krvavý mord v městě Nymburce se prodává v Nymburce v Knihkupectví Kanzelsberger, v městské knihovně a v TIC na náměstí.
DOTAZ: Dobrý den, mám za to, že jste napsal pohádku/pověst o tom, proč se Babín jmenuje Babín. Prosím v jaké knize tento příběh naleznu?
ODPOVĚĎ: Pověst o babě a Babíně najdete v knize Nymburk - královské město v červených hradbách a tuším že i v knize Pověsti z Kaplanky.
