Příběh parní lokomotivy 310.0, zvané Kafemlejnek, kterou její strojvůdce Toník a topič Frantík pojmenovali Líza, se odehrává v „pohádkovém“ železničářském Nymburce. Je ale i takovým dětským dějepisem, věnovaným stému výročí republiky.
V kopřivách na odstavné koleji stojí zapomenutá nepotřebná mašinka. Vzpomíná na slavnou dobu, kdy ji v době panování císaře Františka Josefa I. vyrobili v pražské továrně Českomoravská. Tehdy vozila dámy v kloboukách a děti v námořnických čepičkách a dokonce jí císař vzdal poctu, až se mu zapletla šavle mezi nohy.
V jejích dalších vzpomínkách se promítají dějiny: smutné časy první světové války – tehdy přispěla k jejímu ukončení, když vyklopila u Milovic přepravovaná letadla, vznik Československého státu, jízda do Poděbrad, kdy vezla pana prezidenta Masaryka, druhá světová válka, v jejímž závěru byla americkým hloubkařem rozstřílená, i osvobození, kdy už zase opravená vesele jezdila po všech možných tratích.
Pak přichází nová doba motorových a elektrických lokomotiv, kdy už éra „páry“ končí, a Lízu odstaví do kopřiv. Jenže přichází parta mladých lidí, kteří parní mašinku opraví, a Líza znovu vyjede na koleje. Dokonce je prohlášená technickou památkou a její obrázek se dostane na známky na dopisy.
Půvabné ilustrace namalovala výtvarnice Anna Ruizlová. Knihu vydalo nakladatelství Regia.
Ohlasy:
Ladislav Rosenberg, Knihy Nová Paka: "Pozdravujte mašinku Lízu,kdyby si chtěla po zimě udělat výlet do Paky,dejte včas vědět, přichystali bychom jí tady pěkné přivítání.aby se o tom psalo v dalším díle pohádek."
Jan Klusáček, Praha: "Vážený pane spisovateli. Koupil jsem na vánočním trhu v Lysé nad Labem pro svého syna Vaši knihu Pohádky mašinky Lízy - s Vaším laskavým věnováním. Velmi mne těšilo, že jsem se s Vámi mohl seznámit. Pohádky jsem si přečetl a musím říci, že jsem jako dlouholetý aktivní železničář a milovník parních lokomotiv nadšen. Napíšu po Vánocích, až si ji přečte i můj osmiletý syn. Děkuji!"
Petr Kubíček, Kladno: "Vaši pohádkovou knihu jsme se syny začali číst hned pod vánočním stromečkem. Cesta mašinky od císaře pána až po současnost nás moc bavila."
Honza Mandelík, Berlín: "Ahoj, Honzo. Tvůj vánoční dárek přišel jako na zavolanou. Náš Pepíček totiž miluje železnici. Když se zeptáme, kam na procházku, tak odpoví, že na nádraží. A teď zase, když se zeptáme, co budeme před spaním číst, tak vítězí mašinka Líza. Děkujeme."
Ruda Novotný: "Znám i dospělé, kterým jsem knihu ukázal, a i když se tím nechlubí, přečetli ji za dva večery taky a děti mají dávno velké. Asi to bude tím, že tam nejsou žádné smyšlené lokomotivy a nádraží, ale vše je skutečné."