Peter Nagy, Posel půlnoci (internetový kulturní měsíčník Půlnoční expres věnovaný neprávem zapomenutým, přehlíženým, ba leckdy i zatracovaným umělcům z dob minulých), červenec 2014:
Jan z Wojkowicz ležící, píšící
Česká literatura přelomu 19. a 20. století zná celou řadu spisovatelů, jejichž životním osudům a uměleckému odkazu se dosud nedostalo odpovídajícího knižního zpracování, ačkoliv by si to mnozí z nich nepochybně zasloužili. Donedávna k takovým autorům patřil i básník Jan z Wojkowicz (1880–1944), jehož monografii s poetickým názvem Rytíř smutné postavy napsal Jan Řehounek (*1950), velmi činorodý novinář, spisovatel a nakladatel žijící stejně jako v minulosti Jan z Wojkowicz ve středočeském Nymburku (knihu ostatně vydal Řehounek právě ve spolupráci s nymburským nakladatelstvím Kaplanka coby druhý svazek edice Knihovnička Kaplanka). Kniha kladoucí si za cíl připomenout kdysi uznávaného básníka, který však již za svého života postupně upadal v zapomnění, nepostrádá žádnou z tradičních složek spisovatelských monografií – komplexní a čtivý životopis pojednávaného umělce (protkaný citacemi z korespondence, deníků apod.), přehled jeho nejvýznamnějších děl, četné ukázky jeho tvorby, bohatý obrazový materiál.
...Nutno podotknout, že příběh to je vskutku nevšední. Rozmazlovaný synek ze zámožné rodiny byl od útlého mládí domácím tyranem, ve studiu snahou právě neoplýval a jeho vztah k ženám lze od počátku nazvat poměrně nestřídmým. Zlomovým v jeho životě se stává rok 1901, kdy Jan onemocní chřipkou, své nemoci se velmi poddává a lůžko se mu nechce příliš opouštět ani po jejím odeznění. Obklopen knihami a finančně podporován otcem se věnuje psaní básní a literatura se stává též hlavním tématem jeho osobních i korespondenčních diskuzí s nejbližším přítelem a dalším významným nymburským básníkem Otakarem Theerem (1880–1917), s nímž v současnosti sdílí i poslední místo odpočinku. Jako bytostný hypochondr byl přesvědčen, že doktoři jeho zdravotní stav podceňují, sám pročítal stohy lékařských knih a vedl si pečlivé záznamy o příznacích svých údajných chorob. Mnohé čtenáře proto nejspíše překvapí fakt, že se Jan z Wojkowicz oženil a dokonce zplodil dvě děti, pravdou ovšem je, že vzorným manželem ani otcem se nikdy nestal a ve své ženě hledal především novou ošetřovatelku coby náhradu za zesnulou matku.
O to záslužnějším počinem je vznik této monografie, jež svou kvalitou dalece převyšuje běžný standard tzv. regionální literatury a která představuje první a snad nikoliv poslední splátku velkého dluhu současné české literatury a literární vědy vůči neprávem přehlíženému básníkovi Janu z Wojkowicz a jeho dílu.