Monografie dekadentního básníka Jana z Wojkovicz (vlastním jménem Jan Nebeský). V první části je vylíčen osud rodiny a především jeho otce, jenž získal šlechtický titul podvodem genealoga Mejtského - s ostudou o něj přišel. Přídomek z Wojkowicz si ovšem ponechal Jan Nebeský jako své umělecké jméno. V druhé části čtenář najde životopis básníkův. Ve třetí části jsou obsaženy všechny Wojkowiczovy vydané knihy (obrázek titulní strany, charakteristika díla, příklady zveřejněných kritik). Poslední část obsahuje výběr z díla. Kniha je vybavena řadou unikátních dokumentárních fotografií.
O knize napsali:
Josef Šuchman, Kdyně: O Janu z Wojkowicz jsem nic neměl. Jsem moc rád. Moc pěkné!
Jan Jelínek, spisovatel, filmový publicista, Loučeň: "Dočetl jsem Rytíře smutné postavy... moc záslužný počin. Já o něm cosi mlhavého věděl, ale nic moc. A tohle bylo velice poučné čtení."
Peter Nagy, Posel půlnoci (internetový kulturní měsíčník Půlnoční expres věnovaný neprávem zapomenutým, přehlíženým, ba leckdy i zatracovaným umělcům z dob minulých), červenec 2014: Česká literatura přelomu 19. a 20. století zná celou řadu spisovatelů, jejichž životním osudům a uměleckému odkazu se dosud nedostalo odpovídajícího knižního zpracování, ačkoliv by si to mnozí z nich nepochybně zasloužili. Donedávna k takovým autorům patřil i básník Jan z Wojkowicz (1880–1944), jehož monografii s poetickým názvem Rytíř smutné postavy napsal Jan Řehounek (*1950), velmi činorodý novinář, spisovatel a nakladatel žijící stejně jako v minulosti Jan z Wojkowicz ve středočeském Nymburku (knihu ostatně vydal Řehounek právě ve spolupráci s nymburským nakladatelstvím Kaplanka coby druhý svazek edice Knihovnička Kaplanka). Kniha kladoucí si za cíl připomenout kdysi uznávaného básníka, který však již za svého života postupně upadal v zapomnění, nepostrádá žádnou z tradičních složek spisovatelských monografií – komplexní a čtivý životopis pojednávaného umělce (protkaný citacemi z korespondence, deníků apod.), přehled jeho nejvýznamnějších děl, četné ukázky jeho tvorby, bohatý obrazový materiá
...Nutno podotknout, že příběh to je vskutku nevšední. Rozmazlovaný synek ze zámožné rodiny byl od útlého mládí domácím tyranem, ve studiu snahou právě neoplýval a jeho vztah k ženám lze od počátku nazvat poměrně nestřídmým. Zlomovým v jeho životě se stává rok 1901, kdy Jan onemocní chřipkou, své nemoci se velmi poddává a lůžko se mu nechce příliš opouštět ani po jejím odeznění. Obklopen knihami a finančně podporován otcem se věnuje psaní básní a literatura se stává též hlavním tématem jeho osobních i korespondenčních diskuzí s nejbližším přítelem a dalším významným nymburským básníkem Otakarem Theerem (1880–1917), s nímž v současnosti sdílí i poslední místo odpočinku. Jako bytostný hypochondr byl přesvědčen, že doktoři jeho zdravotní stav podceňují, sám pročítal stohy lékařských knih a vedl si pečlivé záznamy o příznacích svých údajných chorob. Mnohé čtenáře proto nejspíše překvapí fakt, že se Jan z Wojkowicz oženil a dokonce zplodil dvě děti, pravdou ovšem je, že vzorným manželem ani otcem se nikdy nestal a ve své ženě hledal především novou ošetřovatelku coby náhradu za zesnulou matku.
O to záslužnějším počinem je vznik této monografie, jež svou kvalitou dalece převyšuje běžný standard tzv. regionální literatury a která představuje první a snad nikoliv poslední splátku velkého dluhu současné české literatury a literární vědy vůči neprávem přehlíženému básníkovi Janu z Wojkowicz a jeho dílu.
Ve čtrnáctideníku Českého svazu bojovníků za svobodu z 10. června 2015 napsla v recenzi na knihu Jana Řehounka "Rytíř smutné tváře - básník Jan z Wojkowicz" Jana Vrzalová:
"Řehounkova monografie je významným přínosem pro poznání "malých" dějin města Nymburka i "velké" minulosti naší literatury a poezie."
Jiří Flaišman - Institut pro studium literatury - https://www.ipsl.cz/institut
(25. 2. 2015)
Utvoří-li si čtenář představu o básníku a prozaiku Janu z Wojkowicz na základě jeho charakteristiky podané ústy básníka Kytky v Hrabalově povídce Chcete vidět zlatou Prahu?, kde je líčen jako stařec-podivín upoutaný po léta na lůžko a chystající se přednášet periferní surrealistické skupině o K. H. Máchovi, současně jako samozvaný léčitel (zvl. mladých žen a dívek) a metafyzik, musí nutně o něm uvažovat jako o značně bizarní figuře. V tomto případě ovšem platí, že skutečnost předstihuje fikci. Nahlédnutí do právě vydané knihy Jana Řehounka Rytíř smutné postavy. Básník Jan z Wojkowicz 1880-1944 (Nymburk, J. Řehounek - Město Nymburk /Knihovnička Kaplanka, sv. 2/ 2014) vede k přesvědčení, že básník vlastním jménem Jan Nebeský byl v reálu osobností v mnohých parametrech ještě podivnější.
Publicista, regionální pracovník a nakladatel v jedné osobě Jan Řehounek si může připsat jedno prvenství: nikdo před ním v knižní formě nepodal podobně zaměřený výklad o Janu z Wojkowicz. Kniha má ovšem veškeré půvaby svého "žánru", tedy regionální publikace. Snaží se na sto třiceti stranách postihnout autora "v kostce": přináší v prvé řadě chronologicky sestavený životopis, anotovaný soupis knižně vydaných Wojkowiczových prací, antologii jeho básnických textů, a to vše doprovozeno bohatým obrazovým materiálem. Práce svědčí o značném zaujetí pro zvoleného autora, zejména z perspektivy Wojkowicze-Nymburčana (podobně se J. Řehounek věnoval i B. Hrabalovi). Těžiště Řehounkovy heuristiky leží tak především v dokumentech k rodinnému zázemí autorovu (cenné jsou jistě informace k činnosti Wojkowiczova otce) a jeho výklad usiluje o zachycení životních peripetií Jana z Wojkowicz za využití korespondence a dalších
archivních materiálů.
A právě z hlediska biograficky pojatého pásma je básník Jan z Wojkowicz vděčným předmětem zájmu: J. Řehounek má řadu příležitostí k vylíčení netypické povahy a ne právě běžných životních osudů sebestředné osobnosti, člověka neustále se pozorujícího, hypochondrického ("V deníku má pečlivě zapsané příznaky nemocí, neexistuje den, kdy by mu něco nebylo. [...] Sepsal několik podrobných popisů svých chorobných stavů, jeden, patnáctistránkový, v němčině, každoročně vypracoval Zdravotní výkaz, v němž podrobně popsal všechny 'vědecky podložené' závěry o svých nemocech", s. 35), což často činí s potřebným nadhledem, například
když líčí, jak se Jan Nebeský odmítl oženit jinde než v posteli: "Několik dnů před svatbou se píchl do prstu (pravděpodobně úmyslně), ranka se mu zanítila a on se zdůvodněním, že se jedná o tetanus, že má křeče
a horečku, odmítl vstát z postele" (s. 40-41). Podobné "perličky" z (třeba také intimního) života Jana z Wojkowicz autor knihy hledá i v materiálech spojených se zásadní osobností pro Wojkowiczovu uměleckou kariéru, s přítelem Otakarem Theerem.
Přestože kniha nabízí v přehledu anotovaný soupis (s vyobrazením obálek) Wojkowiczových knih, i navzdory tomu, že v závěru přináší výbor přibližně čtyřiceti autorových textů (připomeňme, že osm veršovaných
Wojkowiczových knih je volně k dispozici na www.ceska-poezie.cz), příležitost pro zhodnocení básníkova díla J. Řehounek nevyužil. Nepokusil se pro jeho literární dílo nalézt přesnější obrysy - třeba za pomoci kritického zhodnocení bohaté dobové recepce (což dodnes nikdo neudělal). Autor tedy nepřekročil hranici, kterou sám sugeruje dnešním recipientům, když v pasáži obecně charakterizující dílo Jana z Wojkowicz přiznal: "Dnešnímu čtenáři je jeho dílo prosycené dekadencí, metafyzikou, mystikou, tesknotou a melancholií už úplně vzdálené a nepochopitelné" (s. 57).
Cena Petra Jilemnického pro Jana Řehounka
V úterý 10. listopadu se v Zaháňském salonku Valdštejnského paláce – sídle Senátu Parlamentu ČR, uskutečnilo setkání "Výroční pocta literatuře faktu". Patrony této akce se stali místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a senátor Petr Šilar.
Při této příležitosti byly předány prestižní literární Ceny Petra Jilemnického za knihy literatury faktu.
Regionální cenu Petra Jilemnického obdržel Jan Řehounek za knihu "Rytíř smutné postavy – básník Jan z Wojkowicz". Převzal ji z rukou starosty Letohradu, jenž nese titul "Město literatury faktu".
Předsedkyně poroty Jana Vrzalová řekla, že se autorovi podařilo významným způsobem přiblížit osobnost dnes již zapomenutého básníka a zároveň i kulturní povědomí na malém městě.
