Personalizované pohádky pro kluky a holčičky
Jáchymkova kniha pohádek se může stejně dobře jmenovat Prokůpkova kniha pohádek, případně Pepíčkova, Jiříčkova... U verze pro holčičky Terezčina kniha pohádek může být Janiččina, Beátčia, Kačenčina...
Každý, kdo zatouží obdarovat svoje dítko touto knihou, si může zvolit jméno, jímž bude nadepsána a zároveň se hlavní hrdina/hrdinka všech pohádek přejmenuje tímto jménem. Vzniká tak zcela originální kniha, určená pouze pro jednoho konkrétního dětského čtenáře. Ten si navíc může uvnitř knihy vytvořit vlastní ilustrace do připravených bílých rámečků nebo vybarvit omalovánkové obrázky. Ty, stejně jako další krásné barevné ilustrace, vytvořila akademická malířka Milada Kudrnová.
Jedná se o interaktivní knihu, kdy je dětský čtenář vtahován do děje, ztotožňuje se s hlavním hrdinou a může se stát spoluautorem - ilustrátorem.
Knihy jsou určeny dětem od tří do osmi let, ale věříme, že svou myšlenkou zaujmou všechny generace a přispějí k rozvoji dětského čtenářství.
Knížku pro konkrétní dítě si můžete objednat na adrese: publikace24@poweprint.cz.
Úvodní pohádka:
Jak se narodil písmenkový anděl
Nad prázdným listem papíru seděl pan malíř. Bezmyšlenkovitě ohryzával konec tužky a přemítal, proč k němu nepřichází inspirace. „Moje múza asi někde poletuje…“ myslí si. Tak to obyčejně umělci říkají, když se jim práce nedaří. Na někoho se to musí svést a múza, kterou nikdo nikdy neviděl, se jako viník vlastního neúspěchu náramně hodí.
„Jak vlastně taková múza vypadá?“ ptá se sám sebe malíř. A tužkou čmárá na bílý papír křidélka, protože ty přece mít musí, když lítá. Letadlem nebo na raketě sotva. „Křidýlka má určitě na zádech, to dá rozum, musí být oblečená, nahatá být nemůže… nejspíše v dlouhé košili…“ kreslí ke křidélkům dlouhé rozkročené čáry, a nahoru hlavičku s kudrnatými vlásky…
K panu malíři se přišourala jeho malá dceruška Terezka. „Jéje, tatínku, ty jsi nakreslil andílka!“ tleská ručičkama. Andělíček na ni jedním očkem zamrkal a usmál se. To ale pan malíř neviděl, protože jenom děti si mohou povídat s nakreslenými andílky. Nebo také s jinými obrázkovými postavičkami.
„Jestli se ti líbí, tak si ho vezmi. Můžeš si ho dokreslit!“ usměje se také tatínek a podává Terezce obrázek.
Terezka si položila pokreslený list papíru na svůj psací stůl mezi školní sešity a učebnice, vzala modrou pastelku a mezi dvě čáry znázorňující dlouhou andílkovu košili namalovala ještě jednu, kratší, horizontální čáru. „Odteďka jsi můj písmenkový andílek, protože vypadáš jako písmeno A,“ řekla svému novému společníkovi.
Andílek zatřepotal křidélky a řekl: „Když jsem písmenkový, vyčaruji ti spoustu dalších písmenkových kamarádů, abychom si mohli hrát.“ Zakejkloval ručičkama a z pootevřeného slabikáře začala pochodovat písmenka. Jednomu anděl přičaroval ušatou hlavičku, jinému zobáček a ocas z dlouhých per, tomu dal medvědí nos, z dalšího udělal opičku, tamtomu nasadil indiánskou čelenku.
Pak se Terezce uklonil a zarecitoval:
Já u toho, milá Terko, byl,
písmenkové figurky si oblíbil,
napsal jsem k nim rýmovačky,
pro Terezky, Pepíky i Kačky,
s obrázky je do knížečky dal,
pohádky jsem k tomu ještě psal.
Jestli se ti bude knížka zamlouvat,
budu namouduši velmi rád.
Jako z B se může Bobr narodit,
z písmene F Ferdu pokusím se vyrobit,
písmenko P může býti Psíček,
s písmenem A se ti klaní Andělíček.