Zveřejněno na: https://www.vaseliteratura.cz/aktuality/zpravy11/4481-polabsky-knizni-veletrh.html
Prázdniny jsou u konce, ne pro všechny, ale pro žáky základních a středních škol a také pro jejich rodiče. Z prázdninového útlumu se probouzí i literární svět, nakladatelství znovu nabízejí čtenářům spoustu novinek a začínají akce spojené s literaturou. Například veletrhy. Na některé je potřeba si ještě počkat, ale Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem již proběhl ve dnech 5. až 7. září. Tato akce patří k těm menším, a když ji navštívíte, právem vás napadne, že název veletrh je poněkud nadnesený. Ano, jsou si toho vědomi i pořadatelé, ale je potřeba říct, že tento stav má své důvody, a pokud bude při nich štěstí jen trochu stát, můžeme se my čtenáři těšit, že se úroveň tohoto veletrhu bude rok od roku zlepšovat.
Hovořil jsem se spisovatelem Janem Řehounkem, který stál u zrodu veletrhu. Dnes ho již neorganizuje, brání mu v tom zdravotní důvody, ale snaží se pomáhat alespoň radou a moderováním doprovodných programů.
Pane Řehounku, můžete nám ve stručnosti říct něco o historii Polabského knižního veletrhu?
Pracoval jsem na výstavišti v Lysé nad Labem jako manažer veletrhů a výstav a společně s majitelem výstaviště Jiřím Odcházelem jsme došli k rozhodnutí obohatit výstavní dramaturgii o knižní akci. I když nám bylo jasné, že pro začátek bude znít slovo veletrh nadneseně, doufali jsme, že se podaří jej do budoucna naplnit. Dá se říci, že se mi to po několika letech téměř podařilo, v posledním roce mého působení už byla výstavní hala naplněná do posledního místečka. Jenže pak jsem ze dne na den onemocněl a na mé pozici se v průběhu dalších dvou let vystřídalo několik lidí, kteří veletrh pohřbili. Teprve pro letošní ročník nastoupil člověk s opravdovým zájmem, ale na přípravu měl pouhé dva měsíce. Proto to byl spíše miniveletrh.
Kam směřuje?
Mým záměrem, který se dařilo naplňovat, bylo vytvořit hezkou, téměř rodinnou atmosféru a dát příležitost především malým nakladatelům, kteří „nedosáhnou“ na finanční požadavky velkých veletrhů. Předpokládám, a moje doporučení tak znělo, že se současný manažer k tomuto pojetí vrátí. Druhým záměrem bylo doprovodit výstavu řadou autorských čtení, besed, křtů knižních novinek a prezentací knih. To se opět, po dvou „hubených“ ročnících, letos povedlo, proběhlo sedmnáct vydařených doprovodných akcí.
Je možné ho v konkurenci jiných, například pražského či havlíčkobrodského, udržet v povědomí návštěvníků?
Polabský knižní veletrh si našel své místo na trhu i v kulturním povědomí a doufám, že se podaří jej opět povznést tak, aby vystavovatelé i návštěvníci měli zájem se ho zúčastňovat.
Tematicky byl veletrh, tak jako mnoho jiných letošních akcí, zaměřen na sté výročí narození Bohumila Hrabala, v rámci doprovodného programu jsme si mohli vyslechnout vzpomínky literárního historika PhDr. Radko Pytlíka, CSc. na tohoto významného českého spisovatele. Prezentovaly se tu nové knihy vydané k Hrabalovu jubileu, jedna tady byla dokonce pokřtěna, návštěvníci mohli vidět tři obrazové expozice věnované Bohumilu Hrabalovi.
Janu Řehounkovi je Bohumil Hrabal velmi blízký, napsal o něm i dvě knihy: Bohumil Hrabal a jeho městečko, kde se (bohužel) nezastavil čas a Nymburkem ve stopách Bohumila Hrabala. Můžete nám říct, čím vám byl Bohumil Hrabal blízký za jeho života a čím je doposud?
S panem spisovatelem jsem se znal už od mého dětství a již od počátku sedmdesátých let jsem doslova hltal jeho knihy. On to vlastně byl, kdo mne později povzbudil i v mém psaní. K jeho textům se neustále vracím a pokaždé v nich nacházím něco nového, ztotožňuji si je se svým pohledem na svět.
Součástí Polabského knižního veletrhu je tradičně i literární soutěž, jejíž výsledky byly vyhlášeny v neděli odpoledne. Bohužel, mnoho oceněných autorů se na předávání cen nedostavilo. U některých to lze chápat, z určitých koutů naší republiky to je do Lysé nad Labem daleko, ale přece jen ocenění v literární soutěži je dostatečně významnou událostí. Letošním zadáním byla mikropovídka. Jan Řehounek se věnuje organizování literárních soutěží při Polabském veletrhu po celou dobu jejich existence.
Jaká byla úroveň letošního ročníku a byl něčím zvláštní?
Příjemným překvapením pro nás byla poměrně bohatá účast mladých autorů, jejichž texty měly dobrou úroveň. Pouze v kategorii „mikromikro“ to bylo slabší – ukázalo se, že ti mladí se nedovedou vyjadřovat úsporně, ač by se to dalo s ohledem na jejich oblibu v esemeskách předpokládat. Věkovou kategorii do 18 let ovládli studenti rakovnického Gymnázia Zikmunda Wintra, především díky přípravě paní profesorkou Lenkou Hejdovou (sama je spisovatelka a básnířka). Takových pedagogů by naše střední školství potřebovalo víc. Mezi dospělými se objevila osvědčená jména z předchozích ročníků, ale i řada nových nadějných autorů.
Proč jste zvolili právě zadání mikropovídka?
Zlí jazykové tvrdí, že to bylo kvůli tomu, aby porota měla menší objem textů ke čtení. Skutečnost je ale jiná. Chtěli jsme motivovat autory k tomu, aby se zamysleli, nepoužívají-li ve svých povídkách spoustu zbytečného slovního balastu, aby zkusili vyjádřit myšlenku úsporně. A domnívám se, že se to podařilo.
Hlavním organizátorem veletrhu je od letošního roku pan Tomáš Kubeš. Jeho role podle slov Jana Řehounka nebyla jednoduchá. Pane Kubeši, co vás přesvědčilo, abyste se ujal organizace veletrhu v situaci, kdy výsledek nemohl, přes veškerou snahu, dopadnout zcela podle vašich představ?
Nic jiného mi nezbývalo, přípravu Polabského knižního veletrhu jsem dostal jako první úkol v novém zaměstnání. A protože mám pozitivní vztah ke knihám, vzal jsem to jako výzvu, ač jsem měl na přípravu pouhé
dva prázdninové měsíce.
Kam byste chtěl Polabský knižní veletrh směřovat?
Hodlám začít s přípravou příštího ročníku hned teď, po ukončení letošního. Chtěl bych navázat na to, jak vypadal Polabský knižní veletrh za Honzy Řehounka, jenž mi byl a je velkou oporou. Rád bych sem vrátil ty malé nakladatele, přičemž zájem mám i o ty velké, renomované. Mám samozřejmě spoustu představ, jak výstavu dále obohatit, například o další vystavovatele s audioknihami či s e-knihami, ale i o výrobce didaktických hraček a pomůcek. Z reakcí návštěvníků vidím velký zájem o dětskou literaturu a také například o literaturu faktu.
Děkuji oběma pánům za odpovědi. I když jsem na Polabském veletrhu nenašel tolik vystavovatelů a doprovodného programu jako na jiných podobných akcích, setkal jsem se s lidmi, kteří mají literaturu rádi a jsou ochotni její propagaci věnovat spoustu svého času. Knihy nevydávají jen velká nakladatelství a nepíšou je jen ti renomovaní autoři. V této oblasti se sice netočí tolik peněz, ale právě proto jsou sympatické ty projekty, které umožňují seznámit s nimi veřejnost.
Jiří Lojín