Krásná
mozaika s modrou stužkou Labe
"Střední Labe, v trati
Jaroměř-Mělník, nazvané tak kvůli rozlišování od horního Labe, trati od pramene
k Jaroměři, a velkému Labi, trati od Mělníka po hranici zemskou, bylo
dříve řekou ve správě zemské, protože bylo pouze vorosplavné, kdežto trati
loděsplavných řek - Vltavy od Budějovic k Mělníku a velkého Labe od
Mělníka po hranici zemskou, byly ve správě státní," specifikoval úseky pojmenování řeky
Labe v roce 1906 ing. Emil Zimmler, šéf pražské expozitury ředitelství vodních
cest vídeňského ministerstva vnitra.
Středním Polabím však nazýváme úsek podél řeky od
Kolína po Mělník. Na východě je vymezeno Železnými horami, na severu Dolním
Pojizeřím, na západní straně pokračuje Podřipskem a na jihu přechází do
Podlipanska, dříve zvaného Mezříčí.
Nížiny úrodného Polabí mezi Kolínem a Mělníkem, zvané
rovněž "zlatý prut země české", sloužily odpradávna jako obilnice celé země.
Zároveň tudy procházela trasa hlavní obchodní cesty mířící z východu na západ.
Z nejstarších kmenů žili v tomto území Charváti a Pšované, Zličané a
Čechové, později tu soupeřili o vliv Slavníkovci, Vršovci a Přemyslovci.
Již od devátého století tady vznikaly úžasné doklady
umu řemeslníků, perly středověkého a později i novověkého stavitelství -
kostely, hrady, zámky, opevněná města a nákladná měšťanská sídla, ale i
svébytná lidová architektura. Rovněž díky snaze o spoutání a využití řeky byla
vystavěna unikátní díla - mosty, lávky, jezy, mlýny, přívozy a přístaviště,
v novodobé historii pak regulace, vodní elektrárny a zdymadla.
Původně divoký, častými záplavami sužovaný kraj
s rozsáhlými lužními lesy a nivními loukami přetvořila tisíciletá lidská
činnost v kulturní krajinu - v zahradu Čech.
Jaroslav Vrchlický se k tomuto kraji vyznal
veršem: "Budiž
bouřným pozdraveno plesem, proudné Labe, zlatá žílo Čech, ať se vineš hvozdy,
skalin tesem, nivou žírnou, přes brunátný mech, budiž zdrávo! Luzné tvoje vlny
šumí bájí a pohádek plny kolem hradů, vesnic, samot, měst; ať již v olších
modrým kmitneš okem, ať se nivou valíš burným tokem, kraje šperk jsi a zrcadlo
hvězd!"
Labe, zlatá žíla Čech, jak o něm hovoří
básník, určovalo odpradávna běh života kolem něj. Plnilo funkci důležité
obchodní cesty - vždyť jen v Čechách měří 371 kilometr a až k ústí do
Severního moře víc jak 1 000 kilometrů. Bylo pro lidi žijící v jeho okolí
zásobárnou vody, zdrojem vodní energie, dávalo lidem - rybářům, pískařům,
vorařům, lodníkům, převozníkům, mlynářům, košíkářům... obživu, pivovarům a
hostincům poskytovalo zásoby ledu. Nelze opominout ani funkci strategickou -
řeka a mokřady v jejím okolí zajišťovaly městům, hradištím a hradům
ochranu proti nájezdníkům.
Jméno dali
řece snad již Keltové, kteří její povodí obývali ve starověku. Původní keltské
slovo "elb" znamenalo prostě "řeka". Objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku
(Ume älv, Lule älv, Pite älv). Podle jiných badatelů má původ
v indoevropském základu "albh" (bílý, čistý), rovněž může být české jméno
odvozeno pomocí přesmyčky z germánského "alba" (bílý) či latinského "Albia fluvis"
(bílá řeka). Česká podoba slova Labe je poprvé doložena v roce 1125
v Kosmově kronice. Na mapě Petera Kareria z roku 1618, jež je kopií
starší Crigingerovy mapy, stejně jako na kopii Abrahama Ortelia z roku
1570, je Labe označeno latinsky, německy
i česky: "Albis fl. - Elb germ. - Labe Bohemis". Crigingerova mapa Čech
v kopii z roku 1570 má uvedeno "Labe rzeca". Zajímavostí je, že Labe
je jedinou naší řekou, jejíž český název není ženského rodu.
Polabí je rovněž bohaté na pověsti a legendy. Snad
každé místo se může pochlubit tajemnými příběhy ze své historie, každé má v
zásobě nějakou lidovou vyprávěnku. I ty jsme se pokusili najít a shromáždit,
vložit je do krásné mozaiky, jejímž středem se vine modrá stužka Labe.
Naše putování započneme ve starobylém
městě Kolín s monumentálním panoramatem, jemuž jako nádherný diadém vévodí
chrám sv. Bartoloměje. Odtud se podél toku Labe vydáme k Poděbradům. Lužní
lesy a slepá labská ramena patří k přírodním pokladům tohoto kraje. Tady
se můžeme zaposlouchat do zpěvu ptáků, necháme se ukolébat šumem listí starých
lesních velikánů, potěšíme se kmitem motýlích křídel. Na hradišti u Libice se
vrátíme do nejstarší historie českého státu. Válcovitá věž poděbradského hradu
nás přivítá v městě krále Jiřího, s bohatou historií a lázeňskou
současností. Po příjemné stezce podél řeky přejedeme s cyklisty do
Nymburka se sedm stovek let starými středověkými hradbami, dva a půl tisíce let
starou pravěkou mohylou a stopadesátiletou železniční historií. Odtud odskočíme
do malé zoo, na neobvyklou rozhlednu a do zámeckého parku s labyrinty a
vydáme se přes stylizovanou středověkou vesnici k Lysé nad Labem. Soubor
barokních soch u lyského zámku, bohatší než ve Versailles, stojí za návštěvu,
stejně jako nedaleký skanzen v Přerově nad Labem. V Čelákovicích se
v někdejší tvrzi, nyní muzeu, seznámíme s tajemnou historií zdejších
upírů. A což teprve Brandýs s císařským zámkem a Stará Boleslav, kde se začaly
psát dějiny přemyslovské dynastie! Pokloníme se památce svatého Václava a skrze
Palladium i duchovnímu odkazu našich předků. Přes Kostelec nad Labem a
Neratovice můžeme plout po Labi k soutoku s Vltavou, odkud se nám
otevře nádherný pohled na mělnické panoráma. Ve městě bohaté historie,
kultury a vína - Mělníku - se na naší cestě středním Polabím rozloučíme.
Přejeme vám šťastnou cestu!